Příběh této tramvaje začal v roce 1951, kdy se zrodilo odvážné rozhodnutí unifikovat tehdejší vozový park Československa, který nebyl schopen provozovat na celém svém území jeden typ tramvaje, z důvodu rozdílných rozchodů (1000 až 1435 mm) v jednotlivých městech. Po pěti letech, konkrétně v roce 1956, přišla na svět testy prověřená přelomová koncepce, mající za úkol stát se milníkem v unifikaci vozového parku tehdejší doby. O rok později se tento koncept dostal do sériové výroby, která trvala do roku 1962 a připsala si na účet 771 těchto vozidel, jež byla následně dopravována do měst v Československu a Sovětském svazu.
O výrobu se podělila Vagónka Tatra Smíchov s ČKD Stalingrad, přičemž Tatra Smíchov měla za úkol vyrobit podvozky a vozovou skříň, zatímco společnost ČKD Stalingrad se postarala o elektrickou výzbroj T2. Výsledný výrobek, tramvaj T2 6003, se posléze vyzkoušel a zprovoznil v pražské vozovně Motol, odkud se následně poslal do ulic jednotlivých měst.
T2, která byla vyvinuta jakožto jednotný čtyřnápravový dopravní prostředek, přišla na svou dobu s novými rozměry vozové skříně, které se od té doby postupně stávaly normou u všech tratí v Československu, což byl, jak bylo zamýšleno, revoluční počátek unifikace vozového parku. Vlastně se dá říci, že díky tomuto konceptu získala tramvajová přeprava novou budoucnost, na kterou poté navázaly všechny další modely, včetně modernějšího následovníka T3.
V současné době provozuje Dopravní podnik hl. m. Prahy dvě T2, jimiž je možno se svézt na pravidelné retro lince č. 23, vedoucí z Královky přes historické centrum a končící na Zvonařce. Tyto dvě tramvaje, jež dostaly označení 6003 a 6004, byly zrekonstruovány tak, aby připomínaly jejich původní stav v roce 1956.